Zánět - jak ho poznat a jak jej léčit?

 

Nejdůležitějších 5 bodů článku

 

• Typy zánětů 
• Proč dochází k zánětu 
• Jaké jsou příznaky zánětu 
• Fáze a vývoj zánětu
• Diagnóza a léčba zánětu

 

Zánět vyvolává "poplach" signalizující přítomnost hrozby a následně odstraní její příčinu prostřednictvím příslušných buněk a signálních molekul. Za normálních podmínek je zánět samovolný a následuje hojení a úplná obnova tkáně. 

 

Typy zánětů

Existují dva typy zánětu akutní a chronický zánět. 

 

Akutní zánět

Je to reakce na náhlé poškození těla, například pořezání prstu. Aby se řezná rána zahojila, vyšle vaše tělo na místo poranění zánětlivé buňky. Tyto buňky zahájí proces hojení. Akutní zánět může trvat několik hodin až několik dní, v závislosti na vašem stavu.

 

Chronický zánět

Vaše tělo pokračuje ve vysílání zánětlivých buněk, i když nehrozí žádné nebezpečí zvenčí. Například při revmatoidní artritidě zánětlivé buňky a látky napadají kloubní tkáně, což vede k zánětu, který přichází a odchází. To může způsobit bolest a vážné poškození kloubů.

 

Věděli jste?

Chronický zánět je dlouhodobý - trvá měsíce až roky.

 

Proč dochází k zánětu?

Zánět je jedním z mechanismů vrozené imunity. Je to primární reakce organismu na různé typy poškození v našem těle. Častým omylem je, že zánět doprovází pouze infekce způsobené patogenními mikroorganismy. A skutečně, zánět může být součástí antimikrobiální, antivirové nebo antimykotické imunity, i když to nejsou jediné příčiny zánětlivé reakce.

 

Zánět může být vyvolán i jiným poškozením tkáně: popáleninami, ischemií nebo mechanickým traumatem. Charakteristickým rysem vrozených imunitních mechanismů je, že působí rychle a nezávisle na typu patogenu.

 

Zánět se v těle rozvíjí, jakmile buňky imunitního systému rozpoznají hrozbu. Zvýšení teploty, zvýšení místního průtoku krve a rychlý příliv zánětlivých buněk patří k nejzákladnějším obranným mechanismům našeho těla.

 

Zánět v těle - hlavní příznaky

Charakteristické rysy zánětlivé reakce poprvé popsal římský učenec Celsus, který žil na počátku našeho letopočtu. Patří mezi ně:

 

• Kalor - oteplení, spojené s místním zvýšením průtoku krve. Dalším prvkem zánětlivé reakce je celkové zvýšení tělesné teploty, spojené s přepnutím mozkového termoregulačního centra na vyšší úroveň.
• Rubor - zarudnutí, způsobené rozšířením cév v blízkosti poškozené tkáně.
• Dolor - bolest, způsobená podrážděním receptorů, které vysílají signály bolesti do mozku. Funkcí bolesti je také způsobit "šetření" poškozených orgánů: například bolest po poranění kloubu nás nutí minimalizovat jeho pohyby, což následně zlepšuje podmínky pro hojení tkání.
• Nádor - otok, který vzniká v důsledku průniku tekutiny z nitra cév do poškozených tkání.

Přidání pátého příznaku do výše uvedeného seznamu se však připisuje řeckému lékaři Galénovi. Jedná se o functio laesa neboli zhoršení funkce orgánu postiženého zánětem.

 

TIP: Zánět bývá často spojen s bolestí a omezením pohybu. V této souvislosti je jednou z nejefektivnějších látek přírodní látka kratom (prášek vytvořený ze sušených listů stromu, jenž stačí rozmíchat ve vodě). Kratom okamžitě tlumí bolest a zároveň nikterak negativně neovlivňuje žádoucí hojící proces našeho těla.

 

 

Fáze vývoje zánětu

Představte si okamžik, kdy je tkáň poškozena vybraným faktorem, například mechanickým poraněním nebo napadením mikroby. Jak na to naše tělo reaguje? Inu, zánětlivá reakce začíná téměř okamžitě díky imunitním buňkám, které "žijí" trvale v tkáních a jsou schopny rozpoznat hrozbu.

 

Tyto buňky začnou produkovat vysílací molekuly - cytokiny, prostaglandiny a leukotrieny, které spolu s krví šíří poplašné signály do celého těla. Lokální reakcí na tyto signály je rozšíření cév v okolí poškození. To následně umožňuje rychlý příliv imunitních buněk, jakož i dalších molekul potřebných k vyvolání zánětlivé reakce.

 

Zanícená tkáň zčervená a zahřeje se, což můžeme často pozorovat pouhým okem. Aby se všechny potřebné prvky dostaly tam, kam potřebují, stávají se průchodnějšími také cévy - příznakem toho je otok, který se objevuje v místě poškození.

 

Věděli jste?

Tekutina, která se hromadí v místě zánětu, se nazývá exsudát. Obsahuje vysokou koncentraci bílkovin, které umožňují zničení patogenního činitele a také usnadňují následnou obnovu tkáně.

 

Jakmile je vyslán signál nebezpečí a urychlí se transport potřebných složek, buňky, jejichž úkolem je odstranit příčinu zánětu, se dají do pohybu. Tyto buňky se nazývají leukocyty neboli bílé krvinky. Leukocyty najdou místo poškození pomocí speciálních "ukazatelů", které jsou umístěny uvnitř cév v ložisku zánětu. Díky nim jsou leukocyty přicházející s krví zachyceny na správném místě a poté putují z cévy do tkáně, kde mohou plnit svou funkci.

 

U akutního zánětu jsou převažující skupinou leukocytů neutrofily. Jedná se o buňky, které mají mimo jiné schopnost fagocytovat, tj. "požírat" škodlivé mikroorganismy a zbytky odumřelých buněk.

 

Kromě nich se na vzniku a regulaci zánětu podílí mnoho dalších buněk: makrofágy, žírné buňky a dendritické buňky. Ty jsou mezi sebou v neustálém kontaktu a přizpůsobují intenzitu zánětlivé reakce aktuálním potřebám organismu.

 

Za normálních podmínek by měl zánět vést k obnovení tkáňové homeostázy, tj. úplné rovnováhy.

 

 

Akutní zánět se podobá bitvě, po níž buňky rychle uklidí vzniklý "nepořádek" a v tkáních převládnou opravné a hojivé procesy. Bohužel proces hašení zánětu neprobíhá vždy tak, jak by měl. Pak hovoříme o zánětu, který se stává chronickým. O chronickém zánětu jsme podrobně napsali v tomto článku.

 

K chronickému zánětu dochází například tehdy, když se navzdory reakci imunitního systému nepodaří původce poškozujícího tkáň zcela zlikvidovat.

 

U chronického zánětu často dochází k přepnutí imunitní reakce: tělo si nedokáže poradit s patogenním činitelem a začne považovat za příčinu problému své vlastní tkáně. V důsledku toho je chronický zánět charakterizován jak probíhající opravou, tak poškozením tkání.

 

Z tohoto důvodu je chronický zánět často základem autoimunitních stavů, tj. stavů, kdy tělo začne napadat a ničit své vlastní tkáně.

 

TIP: CBD neboli kanabidiol, je v souvislosti s bojem se záněty velice účinné a efektivní. Jedná se o jeden z největších přínosů CBD pro lidské tělo (společně se zlepšením spánku a zlepšením psychické pohody). CBD pomáhá nežádoucím zánětum předcházet, urychlovat regeneraci poškozené tkáně a zároveň také podporuje tvorbu bílých krvinek, které jsou při léčbě zánětu zásadní.

 

Vybírat z naší široké nabídky přírodních CBD produktů v podobě kapslí či olejů můžete ZDE.

 

 

Zánět - diagnóza

Již víme, kdy a proč zánět vzniká. Otázkou tedy zůstává: jak si můžeme být jisti, že se skutečně jedná o zánět? K dispozici máme klinické vyšetření, které odhalí typické příznaky, a také laboratorní ukazatele zánětu.

 

Při tělesném vyšetření lze obvykle pozorovat několik znaků zánětlivé reakce:

 

•       bolest,
•       otok,
•       oteplení,
•       zarudnutí,
•       porucha funkce zaníceného orgánu.

Při těžším zánětu mohou být doprovázeny systémovými příznaky, jako je horečka nebo pocit značné slabosti.

 

Laboratorní testy prováděné k potvrzení zánětu zahrnují:

 

• ESR (Sedimentace erytrocytů), v minulosti jeden z nejdůležitějších diagnostických testů pro detekci zánětu. V současné době je již poněkud vytlačen novějšími ukazateli, i když se stále často stanovuje. Normální hodnota ESR se liší podle věku a pohlaví (norma pro muže je 3-15 mm/h, pro ženy 1-10 mm/h, zatímco nad 65 let věku by u obou pohlaví neměla ESR překročit 20 mm/h).
  
  
• Stanovení počtu leukocytů v krvi. Přirozenou reakcí organismu na zánět je rychlé zvýšení počtu bílých krvinek. Normální koncentrace leukocytů v krvi je 4 - 10 000/µl. Zvýšení koncentrace bílých krvinek se nazývá leukocytóza.
  
  
• Elektroforéza, separace jednotlivých plazmatických bílkovin a měření jejich koncentrace. Hlavním místem produkce bílkovin v našem těle jsou játra. Během zánětu dochází k charakteristickému posunu jejich produktů. Proteiny, které slouží k vyvolání zánětu, se výrazně zvyšují na úkor jiných proteinů, které nejsou v danou chvíli tak velmi potřebné.
  
  Odtud pochází rozdělení na tzv. pozitivní a negativní proteiny akutní fáze. Koncentrace pozitivních proteinů akutní fáze se během zánětu zvyšuje. Patří mezi ně CRP, haptoglobin a fibrinogen. Současně se při zánětu snižuje koncentrace tzv. negativních proteinů akutní fáze albuminu a transferinu. Z výše uvedených markerů hraje CRP v současnosti nejdůležitější roli v diagnostice zánětu. CRP by u zdravého člověka neměl překročit hodnotu 5 mg/l.

Stavy spojené s chronickým zánětem

Jak bylo uvedeno výše, chronický zánět je považován za nepříznivý jev, který vede k destrukci vlastních tkání a přispívá k rozvoji dalších onemocnění.

 

Porucha regulace imunitní odpovědi při chronickém zánětu je základem alergických (např. bronchiální astma) a autoimunitních stavů (např. revmatoidní artritida, lupénka, zánětlivé onemocnění střev).

 

Chronický zánět hraje také důležitou roli v patogenezi aterosklerózy a souvisejících kardiovaskulárních komplikací (např. ischemické choroby srdeční).

 

V současné době se předpokládá, že chronický zánět může přispívat také ke vzniku rakoviny.

 

 

Syndrom systémové zánětlivé odpovědi - SIRS

Při popisu možných příčin a důsledků vzniku zánětu je třeba zmínit také SIRS (Systemic Inflammatory Response Syndrome) - syndrom systémové zánětlivé odpovědi.

 

Za tímto složitým názvem se skrývá zvláštní forma zánětu, která zahrnuje celý organismus. Dochází k němu tehdy, když se akutní zánět neustále prohlubuje, místo aby odezněl.

 

Neustálá produkce zánětlivých molekul - cytokinů - způsobuje změny v mnoha orgánech. Mezi klinické příznaky syndromu SIRS patří např:

 

•       výrazné zvýšení srdeční frekvence,
•       zvýšená dechová frekvence,
•       vysoká horečka nebo výrazný pokles tělesné teploty,
•       výrazně zvýšený (nebo drasticky snížený) počet bílých krvinek.

Takto závažný zánět vyžaduje okamžitý zásah, protože představuje vážné ohrožení funkce orgánů.

 

V případě syndromu SIRS je třeba usilovat o odstranění činitele, který tak intenzivní zánětlivou reakci vyvolal.

 

Nezvládnutí syndromu generalizované zánětlivé odpovědi může vést k rozvoji mnohočetného orgánového selhání a v jeho důsledku dokonce ke smrti.

 

Jak léčíme zánět?

Léčba zánětu vždy vyžaduje lékařskou konzultaci. Ne každý zánět vyžaduje okamžité použití léků. Kromě toho je velmi důležité zvolit správný typ a správnou formu podání daných léků.

 

Obecně lze říci, že v léčbě zánětu existují dvě hlavní skupiny léků: nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID) a steroidní protizánětlivé léky (steroidy).

 

Mezi nesteroidní protizánětlivé léky (zkráceně NSAID) patří oblíbený aspirin, ibuprofen nebo naproxen. Mechanismus účinku této skupiny léků spočívá v blokování působení cyklooxygenázy, enzymu nezbytného pro tvorbu molekul, které způsobují zánět.

 

Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID) obvykle rychle zmírňují nepříjemné příznaky zánětu, ale jejich užívání je spojeno s rizikem nežádoucích účinků (především poškození sliznice zažívacího traktu, které může zhoršit vředovou chorobu a v krajním případě vést i ke krvácení). Z tohoto důvodu by měly být vždy užívány v co nejmenších účinných dávkách, nejlépe pod lékařským dohledem.

 

Zde si v souvislosti s léčbou zánětu získává na popularitě právě již zmiňované CBD, jelikož s léčbou významně pomáhá, ale nemá žádné vedlejší účinky. Navíc pomáhá předcházet nežádoucím zánětlivým procesům.

 

 

Druhou skupinou protizánětlivých léčiv jsou glukokortikosteroidy, které se nejčastěji používají k léčbě chronických zánětlivých stavů (astma, autoimunitní onemocnění).

 

Chronické perorální užívání glukokortikosteroidů je spojeno s řadou nežádoucích účinků (poruchy elektrolytů, diabetes mellitus, osteoporóza), a proto si nyní získaly oblibu lokální přípravky. Patří mezi ně například glukokortikosteroidní masti, které se používají k léčbě zánětlivých kožních onemocnění, nebo inhalační glukokortikosteroidy, které jsou základem léčby bronchiálního astmatu.

 

V neposlední řadě je třeba zmínit i nejnovější metody boje proti zánětu, které se používají především tehdy, když výše popsané léčebné metody selžou. Patří mezi ně tzv. biologické léky, tj. protilátky (lidské nebo uměle vytvořené) proti specifickým molekulám, které způsobují zánět (např. různé typy interleukinů).

 

Tento typ léčby je vyhrazen především pro autoimunitní onemocnění s těžkým průběhem. Jeho hlavní nevýhodou je - prozatím - velmi vysoká cena.

 

Příkladem léku patřícího do této skupiny je infliximab, který se používá mimo jiné k léčbě Crohnovy choroby. Řada protizánětlivých biopreparátů je v současné době předmětem probíhajícího výzkumu.

 

 

Autor: Tomáš Konieczny, Tereza Hoffmannová 

 

Na kvalitě a správnosti informací, které s vámi sdílíme v našich článcích, nám záleží stejně jako na našich produktech samotných. Pokud jste našli v našem článku nějakou chybu, překlep či nesrovnalost, dejte nám vědět na info@herbalus.cz nebo nám zavolejte na číslo +420 735 158 122.

 

Zdroje použité při tvorbě článku:

https://my.clevelandclinic.org/health/symptoms/21660-inflammation

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/29467962/

https://www.health.harvard.edu/staying-healthy/understanding-acute-and-chronic-inflammation

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK534820/

 

 

Kdo je autorem tohoto článku? 

 

 

Bc. Tomáš Konieczny
Narozen 4.7.1992 v Třinci
Vystudoval ekonomický obor, celý život se však věnoval cestovnímu ruchu, zdravému životnímu stylu, konopí a zkoumání jeho vlivu na lidské zdraví.
Zakladatel a jednatel firmy Herbalus, kde stojí mimo jiné za vývojem produktů a objevováním přínosu konopí a mnoha dalších látek v různých fyzických či psychických aspektech zdraví.

 

 

 

Bc. Tereza Hoffmannová 
Narozena 5. 8. 2000 v Třinci 
Vystudovala jsem biologii a geografii. Řadím se mezi milovníky přírody, hor a také se zajímám o účinky přírodních látek, jejich využitím a přínosem pro naše zdraví.