Jak fungují naše oči a co je může ohrozit

Nejdůležitějších 5 bodů článku

• Co je to oko?
• Z čeho se skládá oční bulva?
  
• Co je to sklivec?
  
• Jak funguje vidění?
• Co je to tupozrakost?

Oko je jedním z nejdůležitějších orgánů lidského těla, který nám umožňuje vnímat svět kolem nás. Jeho složitá struktura a funkce jsou zásadní pro správné vidění, které je klíčové pro orientaci v každodenním životě. 

 

Anatomie oka

Oko tvoří různé struktury, které spolupracují na zajištění jeho funkcí – chrání ho, vyživují a především umožňují vidění, které je klíčové pro orientaci v prostoru.

 

Oko se skládá z mnoha důležitých struktur, které společně zajišťují ostré a barevné vidění. Mezi hlavní části patří:

• Oční bulva, která obsahuje bělimu, cévnatku, rohovku, sítnici, sklivec a komorovou tekutinu.
• Duhovka a čočka, které regulují množství světla a zaostřují obraz.
• Očnice, víčka, spojivky a slzný aparát, které chrání oko a udržují jeho povrch vlhký.
• Okohybné svaly, umožňující pohyb oka.
• Zrakový nerv, který přenáší vizuální informace do mozku.

 

Oční bulva

Oční bulva má téměř kulovitý tvar a u dospělého člověka dosahuje přibližně 24 mm v průměru. Je obklopena třemi vrstvami, které hrají klíčovou roli ve správném fungování oka.

 

Bělima, nazývaná také oční bělmo nebo skléra (lat. sclera), je pevná a odolná tkáň tvořící vnější vrstvu oční bulvy společně s rohovkou. 

 

Pokrývá přibližně pět šestin oka a její hlavní funkcí je ochrana před vnějšími fyzickými vlivy, jako jsou nárazy nebo tlak. 

 

Zároveň slouží jako opora pro okohybné svaly, které umožňují pohyb oka. V přední části oka bělima přechází do průhledné rohovky, která zajišťuje průchod světla do oka.

 

Rohovka je průhledná, zakřivená část přední části oka, která tvoří přibližně jednu šestinu vnější vrstvy oční bulvy.

 

 

Její hlavní funkcí je lomit a zaostřovat světlo, které vstupuje do oka, a směrovat ho na sítnici. 

 

Rohovka neobsahuje žádné cévy, což zajišťuje její průhlednost, ale zároveň je mimořádně citlivá na bolest. Kromě optické funkce také chrání přední část oka před vnějšími vlivy.

 

Rohovka spolu s čočkou tvoří optický systém oka, který zajišťuje, že světlo vstupující do oka se správně láme a vytváří na sítnici zmenšený obraz okolního prostředí. 

 

Díky svému zakřivení rohovka vyčnívá z povrchu oční bulvy a hraje klíčovou roli v zaostřování vidění.

 

Cévnatka (choroidea) je hustě protkána krevními cévami, které zajišťují výživu sítnice a pomáhají udržovat stabilní teplotu oka.

 

V zadní části oka se nachází sítnice (retina), která hraje klíčovou roli ve vidění. Obsahuje světločivné buňky – tyčinky, které umožňují vidění za šera, a čípky, díky nimž vnímáme barvy. 

 

Dobré vědět

I když jsou oči podobné, duhovka každého člověka má jedinečný vzorec, podobně jako otisky prstů.

 

Tyto buňky zajišťují schopnost vidět za různých světelných podmínek, od jasného dne po soumrak a tmu, kdy alespoň pomáhají rozeznávat obrysy.

 

Na sítnici se nachází žlutá skvrna (macula lutea), která je místem nejostřejšího vidění. 

 

Dále zde najdeme papilu zrakového nervu, což je bod, kde zrakový nerv vstupuje do oka. 

 

Toto místo neobsahuje žádné světločivé buňky, a proto se nazývá slepá skvrna. Přesto ji člověk nevnímá, protože mozek dokáže obraz doplnit a vytvořit celistvé zorné pole.

 

Zrakový nerv spojuje oko s mozkem a přenáší zrakové informace. Světlo, které dopadne na sítnici, se zde přemění na elektrické signály a ty jsou následně odesílány do mozku, kde se zpracovávají do finálního obrazu.

 

 

Sklivec vyplňuje vnitřní prostor oka a nachází se mezi čočkou a sítnicí. Je tvořen gelovitou hmotou, která obsahuje jemná kolagenní vlákna. 

 

S postupujícím věkem se sklivec stává tekutější a může dojít k jeho sesedání a oddělování od sítnice, což se nazývá svrašťování sklivce.

 

Komorová tekutina se nachází v přední a zadní komoře oka a zajišťuje udržování správného nitroočního tlaku. 

 

Tento tlak je důležitý pro to, aby oko neztratilo svůj kulovitý tvar, což je nezbytné pro kvalitní vidění. 

 

Komorová tekutina také zásobuje rohovku a čočku živinami: neustále se vytváří nová tekutina, která cirkuluje z zadní komory do přední komory a následně odtéká skrze Schlemmův kanál.

 

Pokud je odtok tekutiny narušen, může se hromadit a zvyšovat nitrooční tlak, což může vést k rozvoji glaukomu (zelený zákal).

 

Duhovka a čočka

Duhovka (iris) se nachází před čočkou a ve svém středu má otvor zvaný zornice (pupilla). Skrze tuto zornici vstupuje do oka světlo. 

 

Když je oko silně osvíceno, zornice se zúží, zatímco ve tmě nebo při šeru se roztáhne. 

 

 

Duhovka je také klíčová pro zaostřování detailů – při tomto procesu se zornice zúží, čímž zvyšuje hloubku ostrosti.

 

Čočka (lens) se nachází za duhovkou a láme světlo tak, aby se na sítnici vytvořil ostrý obraz, a to bez ohledu na to, zda se díváte na vzdálený nebo blízký předmět. 

 

K tomu dochází díky schopnosti čočky měnit svůj tvar (zakřivení). Čočka je elastická a je připojena k řasnatému tělísku (corpus ciliare) pomocí zonulárních vláken (fibrae zonulares).

 

Při pozorování blízkého objektu se svaly v řasnatém tělísku napnou, což vede k uvolnění vazů a čočka se více zakulatí, čímž se zvýší její optická síla. 

 

Přední komora oka se mírně zploští a duhovka se zúží. To vše umožňuje ostré vidění do blízka. 

 

Když se člověk dívá do dálky, čočka se zploští, protože vazy řasnatého tělísku ji napnou a svaly nefungují.

 

Očnice, víčka, spojivky a okohybné svaly

Oko, konkrétně oční bulva, se nachází v očnici vyplněné tukem a pojivovou tkání. 

 

Věděli jste?

Svaly odpovědné za pohyb oka jsou nejrychlejšími svaly v lidském těle.

 

Je chráněno očními víčky, která se reflexně zavírají při dotyku rohovky a chrání ji tak před cizími tělesy.

 

Horní a dolní víčko jsou kožní záhyby, které kromě ochrany před světlem také roztírají slznou tekutinu, jež zabraňuje vysychání oka, čistí ho a odstraňuje bakterie. 

 

Slzná tekutina vzniká ve žlázách nad očima a mrkáním se šíří směrem k vnitřnímu koutku, kde prochází slznými body do kanálků a následně do slzného váčku a nosní dutiny.

 

Spojivka, tenká průhledná blanka, pokrývá zadní stranu víček a přechází na bělimu, kde dosahuje až k okraji rohovky.

 

Zorné pole si lze rozšířit otočením hlavy, ale oči se mohou pohybovat také díky šesti okohybným svalům, které zajišťují koordinovaný pohyb pro lepší přehled o okolí.

 

 

Jak funguje vidění

Všechny části oka spolupracují, aby nám umožnily vidět.

 

Světlo nejprve prochází rohovkou, což je průhledná vrstva na přední straně oka. Rohovka má zakřivený tvar a pomáhá ohýbat světlo, aby oko mohlo zaostřit.

 

Světlo pak vstupuje do oka otvorem nazývaným zornice. Duhovka, což je barevná část oka, reguluje množství světla, které zornice pustí dovnitř.

 

Další část světla prochází čočkou, čirou vnitřní částí oka. Čočka spolu s rohovkou zaostřuje světlo na sítnici.

 

Když světlo dopadne na sítnici, což je světlocitlivá vrstva v zadní části oka, speciální buňky zvané fotoreceptory přemění světlo na elektrické signály.

 

Tyto elektrické signály putují přes zrakový nerv do mozku, kde se přemění na obraz, který vnímáme.

 

Pro správnou funkci očí jsou také nezbytné slzy.

 

 

Běžné oční nemoci

Pokud oči správně nezaostřují světlo, může to vést k rozmazanému vidění. Mezi běžné refrakční vady patří:

• Krátkozrakost, kdy jsou vzdálené objekty neostré.
• Dalekozrakost (hyperopie), při které jsou neostré objekty na blízko.
• Astigmatismus, což může způsobit rozmazané vidění kvůli nepravidelnému tvaru rohovky, která nesprávně láme světlo.
• Presbyopie, což je forma dalekozrakosti způsobená ztrátou pružnosti čočky oka s věkem.

Tyto problémy lze zpravidla napravit brýlemi, kontaktními čočkami nebo chirurgickým zákrokem.

 

 

Tupozrakost
Tupozrakost se běžně označuje jako „líné oko“. Dochází k ní, když se zrak v očích nevyvíjí správně a mozek začne upřednostňovat oko s lepším viděním.

 

K tomu dochází, pokud je jednomu z očí v kritickém období od narození do 6 let bráněno v tvorbě jasného obrazu. 

 

Jedno oko může být postiženo problémy, jako je pokles víček, nádor nebo nesprávné nastavení (strabismus), které se v dětství neupraví.

 

Pokud má malé dítě problémy se zrakem nebo pokud jeho oči nejsou v jedné linii, je nezbytné, aby je oční lékař vyšetřil a zajistil správnou diagnózu a léčbu.

 

Vážnější choroby

Glaukom
Glaukom je stav, kdy je v oku příliš vysoký tlak tekutiny, což může poškodit zrakový nerv. Tento problém je jednou z hlavních příčin slepoty.

 

Katarakta
Katarakta je zakalení oční čočky, které vede k rozmazanému nebo zabarvenému vidění. 

 

Lidé se šedým zákalem často říkají, že kolem předmětů vidí „auru“, zejména ve tmě. Tento problém se obvykle vyskytuje u starších lidí.

 

Šedý zákal se dá léčit operací, při které se poškozená čočka nahradí umělou čočkou.

 

Makulární degenerace
Věkem podmíněná makulární degenerace je postupné poškození buněk v makule, což je část sítnice. 

 

 

Toto onemocnění se obvykle vyskytuje u lidí ve věku 55 let a více. Makulární degenerace způsobuje rozmazané vidění, zejména v centru zorného pole. 

 

Syndrom suchého oka
Syndrom suchého oka nastává, když je v oku nedostatek slz. Tento problém bývá často způsoben poruchami slzných kanálků, víček nebo tvorby slz. 

 

Může to být také vedlejší účinek některých léků. Suché oko může způsobovat bolest a rozmazané vidění.

 

Diabetická retinopatie
Diabetická retinopatie je poškození cév v sítnici způsobené cukrovkou. Tento stav vede k rozmazanému vidění nebo tmavým skvrnám ve zorném poli a může nakonec vést ke slepotě.

 

Nejlepší prevencí je udržování stabilní hladiny cukru v krvi a pravidelná roční kontrola u očního lékaře, který provede rozšířené vyšetření očí. 

 

Věděli jste?

Přes 80 % informací o světě kolem nás přijímáme právě prostřednictvím zraku, což dělá zrak nejdůležitějším smyslem pro orientaci v prostoru.

 

Na závěr je jasné, že oko je neuvěřitelně komplexní orgán, který hraje klíčovou roli v našem každodenním životě. 

 

Porozumění jeho anatomii a funkcím nám pomáhá lépe se orientovat v možných zdravotních problémech, které mohou nastat. 

 

Ačkoliv některé oční nemoci mohou ovlivnit kvalitu našeho vidění, moderní medicína nabízí účinné možnosti léčby a podpory. Péče o oči a včasná diagnostika jsou klíčem k udržení dobrého zraku po celý život.

 

 

Autor: Tomáš Konieczný ve spolupráci s Nikol Rusňákovou

 

Na kvalitě a přesnosti informací, které s vámi sdílíme v našich článcích, nám záleží stejně jako na našich produktech samotných. Pokud jste našli v našem článku nějakou chybu, překlep nebo nesrovnalost, dejte nám vědět na info@herbalus.cz nebo nám zavolejte na číslo +420 735 158 122.

 

Zdroje:

https://www.nzip.cz/clanek/375-oko-struktura-a-funkce

https://www.nei.nih.gov/learn-about-eye-health/healthy-vision/how-eyes-work

https://www.healthline.com/health/eye-health#refractive-errors

https://www.msdmanuals.com/home/eye-disorders/biology-of-the-eyes/structure-and-function-of-the-eyes