Epilepsie - její typy, příznaky, příčiny a postup při záchvatu

Nejdůležitějších 5 bodů článku

• Co je to epilepsie 
• Jaké jsou příznaky a příčiny epilepsie 
• Typy epilepsie 
• Jak reagovat při epileptickém záchvatu
• Léčba epilepsie 

Epilepsie je spojena s tělesným rozrušením, křečemi a ztrátou vědomí. Existuje téměř 70 variant epilepsie a její záchvaty probíhají různě - někdy téměř neznatelně. Mnoho lidí trpících epilepsií se snaží žít normální život. Většina z nich úspěšně. Jaké jsou příčiny a příznaky epilepsie? Jak se epilepsie léčí?

 

Co je to epilepsie?

Epilepsie (epilepsie) je neurologické onemocnění. Jedná se o dočasnou poruchu funkce skupiny neuronů (nervových buněk) soustředěných v určité části mozku, tzv. epileptickém ložisku, která vede k záchvatu.

 

Epilepsie byla vždy považována za záhadné onemocnění. Protože i dnes je obtížné ji správně diagnostikovat a léčba není vždy účinná - epilepsie způsobuje úzkost pacientům i jejich okolí.

 

Za normálních okolností si neurony předávají informace pomocí elektrických impulzů. Při nadměrném vzrušení nervových buněk však dochází k přerušení přenosu impulzů a k výboji. Je to, jako by v elektrickém systému došlo ke zkratu, který je omezen na malou oblast a mizí nebo se šíří po celém mozku.

 

Skupina neuronů, která je zodpovědná za epileptické záchvaty, má stejnou strukturu jako ostatní zdravé neurony, jen má "rozhozené" bioelektrické vlastnosti. Proto dochází k výbojům. Mohou začínat v různých částech mozku, ale obvykle se vyskytují ve spánkovém nebo čelním laloku, méně často v temenním a týlním laloku.

 

Epilepsie - příznaky

Příznaky epilepsie jsou spojovány především s křečemi a ztrátou vědomí, ale není to zcela pravda.

 

Téměř 60 % epileptických záchvatů je konvulzivních (tzn. křečovitých a škubavých), z toho dvě třetiny jsou záchvaty fokální a jedna třetina generalizovaná. Zbylých 40 % všech epileptických záchvatů tvoří nekonvulzivní záchvaty.

 

V případě velkého záchvatu nebo tonicko-klonického záchvatu dochází k následujícím příznakům:

• ztráta vědomí,
• uvolnění těla,
• následované křečemi,
• cyanóza,
• "pěna u úst“,
• kousání do jazyka,
• někdy nedobrovolné močení.

Tento typ epileptického záchvatu trvá obvykle několik sekund až 3 minuty. Po záchvatu pacient pociťuje únavu a ospalost, bolesti svalů a hlavy.

 

Někteří pacienti před začátkem záchvatu pociťují úzkost, nepříjemný zápach nebo chuť či slyší hudbu. Takový jev se nazývá aura.

 

Příznaky myoklonického záchvatu jsou obvykle křeče horních končetin, méně často křeče dolních končetin, bez ztráty vědomí. Samostatnou skupinou epileptických záchvatů jsou absenční záchvaty, které jsou častější u dětí. Pacient nereaguje na slova, která jsou mu adresována, je "nepřítomný" a po několika vteřinách se vrátí k předchozí činnosti.

 

Během komplexního parciálního záchvatu pacient asi 2-3 minuty nenavazuje kontakt, obvykle s otevřenýma očima, a může mít tzv. automatismy, tj. činnosti, které jsou prováděny automaticky (např. mlaskání, polykání slin, škubání oblečení, rozepínání knoflíků).

 

Je třeba také připomenout, že přibližně 6 % záchvatů je vyvoláno vnějšími faktory, jako jsou blikající světla nebo náhlé zvuky.

 

U 13 % lidí s epilepsií se po záchvatu může objevit Toddova obrna (hemiplegie, která spontánně odezní a nevyžaduje léčbu), což podle některých autorů zvyšuje riziko dalšího epileptického záchvatu.

 

 

Epilepsie - příčiny

Epilepsie se může projevit v kterémkoli věku, ale nejčastěji začíná před 20. rokem života. Epilepsie je nejčastějším neurologickým onemocněním v dětském věku. Přibližně 75 % diagnóz se vyskytuje mezi narozením a 19. rokem života.

 

Obě pohlaví jsou epilepsií postižena stejně. Příčinu epilepsie lze bohužel určit u méně než poloviny pacientů. Může být například důsledkem poškození mozku ještě v embryonálním věku nebo během abnormálního porodu či krátce po něm.

 

V dětském věku patří mezi příčiny epilepsie perinatální hypoxie a mozková obrna, genetická a vrozená onemocnění, neuroinfekce, hypoglykémie a úrazy hlavy.

 

U dospělých jsou nejčastějšími příčinami epilepsie úrazy hlavy, nádory centrálního nervového systému, roztroušená skleróza, skleróza hipokampu a cévní malformace.

 

Epilepsie u starších osob může být způsobena mrtvicí, nádorem mozku, poraněním mozku a demencí. Kromě toho se epilepsie může objevit v důsledku kolonizace těla tasemnicí - neurocysticerkózou.

 

Ve všech těchto případech dochází ke strukturálním změnám v mozku, tj. k poškození jeho tkáně, a právě zde vznikají epileptogenní ložiska.

 

Věděli jste?

Pokud se příčinu onemocnění nepodaří zjistit, hovoří odborníci o tzv. idiopatické formě epilepsie.

 

 

Záchvaty epilepsie - typy

V závislosti na tom, ve které oblasti mozku se epileptické ložisko nachází, a také na věku pacienta vypadají záchvaty různě.

 

Průběh epilepsie se může značně lišit. U některých lidí se záchvaty objevují až několikrát denně, u jiných několikrát za život.

 

Epileptické záchvaty se dělí na:

• drobné epileptické záchvaty - petit mal, které spočívají v krátké ztrátě vědomí a kterých si pacient ani jeho okolí často ani nevšimne.
• epileptické záchvaty typu grand mal, např. tonicko-klonické, které často zahrnují ztrátu vědomí, křeče, slinění, trismus, někdy rychlé pohyby očí (podobné REM spánku) nebo dočasnou apnoi.

Generalizované epileptické záchvaty se dělí na:

• tonicko-klonické záchvaty,
• tonikum,
• klonické,
• myoklonická,
• atonické,
• záchvaty nepřítomnosti.

Při generalizovaných epileptických záchvatech dochází k náhlé ztrátě vědomí. Svaly celého těla se napnou (jedná se o tonickou fázi), během níž pacient často zaklání hlavu dozadu a natahuje ruce a nohy. Má potíže s dýcháním a začíná modrat.

 

Po několika sekundách se tělo otřese (jedná se o klonickou fázi). Pacient se pak může kousat do jazyka a nedobrovolně močit. Po záchvatu je člověk roztěkaný, zmatený a obvykle chce spát. Takový záchvat trvá asi 4-5 minut.

 

Mezi generalizované záchvaty patří také záchvaty nepřítomnosti. Vyskytují se pouze u dětí a spočívají v několikasekundovém "vypnutí", které vypadá, jako by dítě bylo zmatené. Dítě se pak vrátí k vykonávané činnosti a ani neví, že dostalo záchvat. U neléčené epilepsie se takové stavy mohou vyskytovat mnohokrát denně.

 

Během fokálních epileptických záchvatů, které jsou nejčastější formou epilepsie a mohou se objevit v jakémkoli věku, pacient na chvíli přestane dělat to, co právě dělá, a na okamžik zcela vypne. Může například zírat do jednoho bodu a nenavazovat žádný kontakt s okolím. Nemá záchvaty, nepadá a může provádět automatické pohyby, jako je zapínání knoflíků nebo hledání.

 

Po záchvatu se vrátí ke své činnosti a někdy si ani neuvědomuje dočasnou ztrátu vědomí. Obvykle se však objevuje krátké období postiktální dezorientace a zmatenosti.

 

 

Epileptický záchvat (epilepsie): příčiny

Výskyt epileptického záchvatu je obtížné předvídat (někdy mu předchází tzv. aura). Je však známo, že záchvaty mohou být vyvolány např.:

• poraněním hlavy,
• vyčerpáním, zejména nedostatkem spánku,
• silným stresem a emocemi,
• těžkou fyzickou námahou (mírná námaha je prospěšná),
• horečkou,
• hypoglykémií,
• pitím alkoholu a užíváním drog,
• záblesky světla mohou způsobit fotogenní epilepsii,
• zvuky mohou způsobit audiogenní epilepsii,
• náhlé sluchové nebo zrakové podněty nebo náhlá změna polohy těla mohou způsobit překvapivou epilepsii,
• hormonálními výkyvy u žen (například před menstruací jsou záchvaty častější).

Epileptický stav

Záchvaty trvají několik sekund až několik minut. Někdy jsou však dlouhé (10 minut a více), následují po sobě a pacient mezi nimi nenabývá vědomí. Tento stav je známý jako epileptický stav.

 

Pokud se vyskytne u osoby, která dříve epilepsií netrpěla, je obvykle důsledkem vážného úrazu hlavy (např. po nehodě) nebo rozvíjejícího se onemocnění mozku (např. rakovina, encefalitida, cévní mozková příhoda).

 

Častěji se však epileptický stav vyskytuje u osob s diagnózou epilepsie. V tomto případě může být příčinou například náhlé vysazení léků bez konzultace s lékařem nebo abstinenční syndrom u osob zneužívajících alkohol. Bez ohledu na příčinu je takový stav život ohrožující a pacient vždy vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc.

 

Epileptické syndromy

Epileptické syndromy se vyskytují převážně u dětí a dospívajících. S ohledem na Mezinárodní klasifikaci epilepsií a epileptických syndromů (1989) a návrh diagnostického schématu pro osoby se záchvaty nebo epilepsií (2001) je v současné době možné diagnostikovat přibližně 60 epileptických syndromů.

 

Epileptické syndromy se liší příčinami, které k nim vedly, věkem, ve kterém se u pacienta rozvinuly, odpovědí na antiepileptickou léčbu a prognózou z hlediska remise záchvatů, a proto je přesná klasifikace důležitá jak pro léčbu jednotlivých pacientů, tak pro výzkum.

 

Diagnostika epilepsie

Jeden epileptický záchvat nepředznamenává onemocnění. Pokud se však opakuje, vyžaduje konzultaci neurologa (a nejlépe epileptologa). Lékař odebere podrobnou anamnézu o stavu pacienta a okolnostech a průběhu záchvatu. Výpovědi svědků jsou velmi užitečné. Poté se provede neurologické vyšetření a nařídí se EEG (elektroencefalografie mozku). Pomocí EEG lze zjistit abnormální bioelektrickou aktivitu mozku, která je podstatou epilepsie.

 

„Někdy odborník doporučí tzv. video-EEG, tj. prodloužení doby vyšetření na několik hodin i více s možností pozorovat chování pacienta díky speciální kameře.“

 

K diagnostice se používá také počítačová tomografie (CT) a magnetická rezonance (MRI) mozku. S výjimkou některých nepochybných dětských syndromů by mělo být vyšetření, zejména magnetická rezonance, provedeno u každého pacienta s epilepsií. Zejména v případě, že použitá léčba není příliš účinná nebo onemocnění progreduje.

 

Další testy (např. biochemické vyšetření krve, mozkomíšního moku) se provádějí k potvrzení nebo vyloučení jiných onemocnění, která mohou být příčinou záchvatů.

 

Jak reagovat při epileptickém záchvatu?

Pokud budete svědky epileptického záchvatu, zachovejte chladnou hlavu a postupujte podle níže vypsaných doporučení. Můžete tak postižené osobě zachránit život.

 

1. Zachovejte klid. Většina záchvatů trvá 2-4 minuty.
2. Zajistěte bezpečnost pacienta (např. přesuňte ho z ulice na lavičku).
3. Položte ho na bok. Tato poloha zabraňuje udušení.
4. Nemocného netlačte k zemi. Stačí, aby byla jeho hlava chráněna před zraněním.
5. Nevkládejte nic mezi zaťaté zuby! Nepodávejte žádné léky.
6. Po záchvatu zůstaňte s pacientem, dokud se jeho stav neznormalizuje. Pokud je to možné, dopřejte mu alespoň krátký, klidný spánek.
7. Pokud záchvat trvá déle než 10 minut nebo pokud se záchvat opakuje v krátkém časovém úseku, zavolejte záchrannou službu (může se jednat o nebezpečný epileptický stav).

 

Epilepsie - léčba

Epilepsie se musí léčit, protože jinak může vést k nevratným poruchám v mozku a skončit smrtí.

 

V závislosti na typu, průběhu a příčinách onemocnění zvolí lékař vhodnou léčbu. Pokud je příčinou epilepsie jiné onemocnění, například hematom, nádor nebo mozkový hemangiom, léčí se nejprve základní onemocnění, obvykle chirurgicky.

 

Základní léčbou je farmakoterapie, jejímž cílem je kontrola epileptických záchvatů. Účinné jsou jak konvenční (starší) léky, tak léky nové generace, ale ty nové mají méně nežádoucích účinků, jako je ospalost a zhoršená koncentrace.

 

Některé z nich (např. levetiracetam nebo gabapentin) neinteragují s jinými látkami. To je důležité zejména u osob s refrakterní epilepsií, které musí užívat několik léků, a u starších osob užívajících více přípravků. Většina pacientů dostává jeden konkrétní lék, ale někdy se lékaři obracejí k tzv. kombinované léčbě a používají 2-3 léky současně.

 

Léčba začíná malými dávkami léku a postupně se zvyšuje. Obvykle je po 2-3 týdnech dosaženo tzv. plné terapeutické dávky.

 

Přibližně 80 % pacientů lze úspěšně léčit. Léčba trvá několik let (někdy doživotně). Přibližně 20 % epileptiků se nepodaří záchvaty zcela zvládnout - často je to způsobeno špatně zvoleným lékem, nepravidelným užíváním nebo příliš brzkým vysazením.

 

Vysazení lze zkusit po třech letech bez záchvatu. Dávka se postupně snižuje, a to i v průběhu několika měsíců, a během této doby se sleduje funkce mozku pomocí EEG.

 

Záchvaty se opakují u 25-30 % dětí (u dospělých jsou častější). Většina z nich se objevuje v prvním roce po ukončení léčby. Po pěti letech je riziko recidivy již velmi nízké.

 

Věděli jste?

Pacientům, kteří nereagují na farmakologickou léčbu, může pomoci stimulátor bloudivého nervu.

 

Konopí v léčbě epilepsie

Poslední výsledky vědeckých studii zaměřených na účinky konopí v léčbě epilepsie ukázaují fascinující fakt, jenž může být v léčbě epilepsie průlomový. Více než sedmdesát procent pacientů s jasnou diagnózou mělo významně sníženou frekvenci záchvatů při používání konopných produktů na bázi CBD - jednalo se konkrétně o CBD kapky. Zhruba u čtyřiceti procent případů se počet snížil o rovnou polovinu.

 

Co je naprosto fascinující zjištění, že  10% pacientů se díky užívání CBD zbavilo záchvatů úplně!

 

Důležité je zde zejména dlouhodobé a pravidelné užívání CBD produktů. Velice vhodné jsou pro tento účel například CBD kapsle, kde stačí užít 3x denně 1 kapsli a člověk tak může nefarmakologickou cestou bojovat proti tomuto zákařnému onemocnění.

 

Epilepsie a těhotenství

Pokud má některý z rodičů epilepsii, existuje velmi malé, ale přesto zvýšené riziko (asi 1,5 %), že dítě bude mít epilepsii. Záleží na tom, o jaký typ nemoci se jedná. Lékařské údaje ukazují, že více než 90 % matek s tímto onemocněním porodí zdravé děti.

 

Ženy trpící epilepsií mohou mít děti. Jen musí být pod stálým dohledem svého lékaře a dodržovat jeho doporučení. Někdy je třeba změnit lék na lék, který je pro plod bezpečnější, ještě před otěhotněním, takže početí je třeba naplánovat.

 

 

Autor: Tomáš Konieczny, Tereza Hoffmannová 

 

Na kvalitě a správnosti informací, které s vámi sdílíme v našich článcích, nám záleží stejně jako na našich produktech samotných. Pokud jste našli v našem článku nějakou chybu, překlep či nesrovnalost, dejte nám vědět na info@herbalus.cz nebo nám zavolejte na číslo +420 735 158 122.