Dýchání: Cesta vzduchu dýchacím systémem člověka

 

Nejdůležitějších 5 bodů článku

• Složení vzduchu
• Cesta vzduchu dýchacím systémem
• Výměna plynů mezi alveoly a kapilárami
• Tvorba hlasu
• Nejčastější onemocnění plic

 

Tento článek nabízí detailní pohled na to, jak vzduch prochází různými částmi našeho dýchacího systému, co se s ním děje a jaké fascinující procesy probíhají v našich plicích. Zároveň se dozvíte několik zajímavostí, které dělají dýchací systém jedinečným.

 

 

Cesta vzduchu dýchacím systémem

1. Vzduch vstupuje do nosní dutiny

 

 

Dýchání začíná ve chvíli, kdy vzduch vstoupí do našich nosních dírek nebo úst.

 

Většina lidí přirozeně dýchá nosem, což má mnoho výhod.

 

 

Nosní dutina plní důležité funkce, jako je čištění, zvlhčování a ohřívání vzduchu.

 

Zajímavým faktem je, že nos dokáže filtrovat až 99 % nečistot přenášených vzduchem, které by jinak mohly poškodit naše plíce.

 

Věděli jste?

Zajímavým faktem je, že nos dokáže filtrovat až 99 % nečistot přenášených vzduchem, které by jinak mohly poškodit naše plíce.

 

V nose se nacházejí drobné chloupky zvané vibrissae, které zachycují prach, bakterie a další nečistoty z okolního prostředí.

 

 

Tento jednoduchý, ale účinný mechanismus je první linií obrany proti škodlivým látkám, které by mohly způsobit infekce nebo alergické reakce.

 

Nosní dutina jako filtr a ohřívač vzduchu.

 

Po zachycení nečistot chloupky (vibrissae) vzduch putuje hlouběji do nosu, kde prochází přes nosní skořepy (conchae).

 

 

Věděli jste?

Zajímavé je, že proudění krve v těchto skořepách probíhá opačným směrem než proudění vzduchu, což zlepšuje schopnost ohřívat vdechovaný vzduch na tělesnou teplotu. Tím se zajistí, že vzduch, který se dostává do plic, je dostatečně teplý a zvlhčený, čímž se snižuje riziko poškození plicního tkaniva studeným nebo suchým vzduchem.

2. Vstup do nosohltanu a následne nosohrtanu

Po průchodu nosní dutinou vzduch pokračuje do nosohltanu, hrtanu a přes příklopku epiglotis do trachey (průdušnice).

Epiglotis se chová jako přirozený strážce, který brání vniknutí potravy a tekutin do dýchacích cest během polykání.

 

3.Trachea (průdušnice)

 

 

Trachea je dlouhá trubice, která vede vzduch do plic.

 

Je vyztužená chrupavkovými prstenci, které jí umožňují zůstat otevřenou a pevnou.

 

Zajímavým faktem je, že trachea je schopná se jemně roztáhnout a prodloužit, což jí umožňuje přizpůsobit se pohybu krku.

 

Věděli jste?

Zdravé plíce jsou klíčem k aktivnímu a plnohodnotnému životu. Péče o ně, stejně jako pochopení jejich složitosti, nám pomáhá lépe si uvědomit jejich neocenitelnou funkci.

 

4.Bronchy a bronchioly

 

Trachea se na své spodní části rozděluje na dva hlavní bronchy – jeden vedoucí do pravé a druhý do levé plíce.

 

 

Bronchy se postupně větví na menší bronchioly, které vedou vzduch až k alveolám, kde dochází k výměně plynů.

 

 

Zajímavostí je, že každý bronchiol je jen o něco silnější než lidský vlas, a přitom jich v plicích existují stovky tisíc.

 

Věděli jste?

Pre správne fungovanie svalov, vrátane tých, ktoré sa podieľajú na dýchaní, je nevyhnutný dostatok horčíka. Magnezium môže podporiť zdravé dýchanie a predchádzať svalovým kŕčom spojeným s nedostatkom kyslíka

 

 

5.Alveoly – místa, kde dochází ke zázraku dýchání

Alveoly jsou drobné vzduchové váčky na konci bronchiolů, kde probíhá výměna plynů.

 

Každý z nás má v plicích přibližně 300 milionů alveol, což vytváří povrch o rozloze až 70 m² – téměř velikost tenisového kurtu!

 

Tato obrovská plocha je nezbytná pro efektivní výměnu kyslíku a oxidu uhličitého mezi vzduchem a krví.

 

 

Výměna plynů mezi alveoly a kapilárami

Alveoly jsou obklopeny sítí drobných krevních cév, kapilár, které přivádějí krev do plic pro výměnu plynů.

 

Ve stěnách alveol se nacházejí tenké buňky nazývané pneumocyty 1. typu, které umožňují snadný průchod kyslíku z alveol do krve.

 

Zároveň oxid uhličitý přechází z krve zpět do alveol, aby byl následně vydechnut.

 

Věděli jste?

Rychlost vzduchu při kašli může dosáhnout až 100 km/h! Proto kašel tak účinně odstraňuje nečistoty z plic.

Složení vzduchu

Vzduch, který dýcháme, není čistý kyslík.

 

 

Je to směs různých plynů, přičemž kyslík tvoří jen asi 21 % vdechovaného vzduchu.

 

Největší část (78 %) tvoří dusík (N₂), který je inertní a tělo ho nevyužívá. Kromě toho vzduch obsahuje i malé množství oxidu uhličitého (CO₂), vodní páry (H₂O) a stopové plyny jako argon, neon a helium.

 

Dusík (N₂)

Dusík, ačkoli je nejrozšířenějším plynem v atmosféře, nemá v lidském těle žádnou funkci.

 

Když ho vdechujeme, jednoduše prochází naším dýchacím systémem a vydechujeme ho zpět do prostředí.

 

Zajímavé je, že při potápění ve velkých hloubkách se dusík rozpouští v krvi, což může vést k tzv. dekompresní nemoci, pokud potápěč vystupuje na povrch příliš rychle.

 

 

Oxid uhličitý (CO₂)

Oxid uhličitý je pro tělo odpadním produktem, který vzniká během buněčného dýchání.

 

Ačkoli ho vdechujeme v zanedbatelném množství (pouze asi 0,04 %), je pro tělo velmi důležité se ho účinně zbavit.

 

Pokud by se oxid uhličitý v krvi hromadil, způsobilo by to vážné zdravotní problémy, včetně acidózy (kyselého prostředí v těle).

 

Vodní pára (H₂O)

V závislosti na okolní vlhkosti obsahuje vdechovaný vzduch různé množství vodní páry.

 

Zajímavé je, že když vydechujeme, vychází z nás v průměru asi půl litru vody denně ve formě vodní páry.

 

Proto je vzduch uvnitř místností často sušší a my cítíme potřebu doplňovat tekutiny.

 

Věděli jste?

Dýcháme i ve spánku: Během spánku se náš dýchací systém nikdy nezastaví – každý nádech je automatický.

 

Stopové plyny (argon, neon, helium)

Ačkoli tvoří jen nepatrné množství vzduchu, stopové plyny jsou zajímavé svou fyzikální stabilitou.

 

Argon (Ar) například tvoří téměř 1 % vdechovaného vzduchu, ale je pro tělo naprosto neškodný a bez interakce.

 

Helium (He), oblíbené pro své účinky na hlas, nemá pro lidský organismus žádnou funkci, ale používá se v medicíně při problémech s dýcháním, protože je lehčí než vzduch a snižuje odpor při dýchání

 

 

Úloha surfaktantu

Pneumocyty 2. typu produkují surfaktant, látku, která snižuje povrchové napětí na stěnách alveol.

 

Bez surfaktantu by alveoly kolabovaly při každém výdechu, což by snížilo schopnost plic přijímat kyslík.

 

Novorozenci, zejména předčasně narození, často trpí nedostatkem surfaktantu, což vede k syndromu respirační tísně.

 

 

Tvorba hlasu

Zajímavostí dýchacího systému je, že nám umožňuje nejen přijímat kyslík, ale také vytvářet hlas.

 

Hlas se tvoří v hrtanu, konkrétně v hlasivkách, které vibrují, když jimi prochází vzduch.

 

Tyto vibrace jsou následně modulovány tvarem úst, jazykem a rty, což nám umožňuje mluvit, zpívat a vydávat různé zvuky.

 

 

Věděli jste?

Plíce plavou, jsou jediný orgán, který dokáže plavat na vodě díky vzduchu v alveolách.

 

Nejčastější onemocnění plic

Mezi nejčastější onemocnění plic patří:

 

• Astma: Chronické zánětlivé onemocnění, které způsobuje zúžení dýchacích cest.
• CHOPN: Onemocnění vedoucí k progresivnímu zhoršení průtoku vzduchu do plic.
• Plicní fibróza: Zjizvení plicní tkáně, které omezuje její funkci.

 

Můžete si také přečíst:

• Jak souvisí hluboká žilní trombóza a plicní embolie?
• Černý kašel – příznaky, příčiny, prevence

 

Závěr:

Dýchací systém je neuvěřitelně složitý a precizně fungující mechanismus, který nejen zajišťuje přísun kyslíku do těla, ale také odvádí oxid uhličitý, filtruje vzduch a dokonce vytváří hlas. Každý nádech a výdech, ať už ho vnímáme nebo ne, je výsledkem komplexních procesů v našich plicích a dýchacích cestách. Znalost těchto procesů nám pomáhá lépe pochopit, jak důležité je o naše plíce pečovat a chránit je před škodlivými vlivy. Zdravé plíce jsou nezbytné pro kvalitní život, a proto bychom si měli uvědomovat jejich hodnotu a starat se o ně stejně pečlivě jako o jiné části našeho těla.

 

 

Autor: Petronela Filipová 

 

Na kvalitě a správnosti informací, které s vámi sdílíme v našich článcích, nám záleží stejně jako na našich produktech samotných. Pokud jste našli v našem článku nějakou chybu, překlep či nesrovnalost, dejte nám vědět na info@herbalus.cz nebo nám zavolejte na číslo +420 735 158 122.

 

Zdroje:

Čihák, R. (2002). Anatomie 2: Učebnice pro studenty lékařství. 2. vydání. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-247-0137-5.

https://www.britannica.com/science/air