Fascinující svět hub - druhy, životní cyklus, výživa a benefity

 

Nejdůležitějších 5 bodů článku

 

• Co jsou to houby 
• Rozdělení hub
• Jak se houby využívají
• Jaké zdravotní benefity skrývají houby 
• Je houba rostlina? 

 

Houby mohou být jednobuněčné nebo velmi složité mnohobuněčné organismy. Jsou kosmopolitní a patří mezi nejrozšířenější organismy na Zemi. Houby mají velký ekologický a lékařský význam. Mnoho hub žije volně v půdě nebo ve vodě, jiné vytvářejí parazitické nebo symbiotické vztahy s rostlinami nebo živočichy. 

 

Co jsou to houby? 

Houby jsou jednobuněčné nebo mnohobuněčné eukaryotické organismy, to znamená, že jejich buňky obsahují membránové organely a jasně definovaná jádra. Historicky byly houby řazeny do rostlinné říše, protože mají některé společné znaky s rostlinami (např. jsou nepohyblivé, tvoří vitamíny a mají buněčnou stěnu).

 

Kromě toho se houby od všech ostatních živých organismů včetně živočichů odlišují svým hlavním způsobem vegetativního růstu a příjmu živin. Houby vyrůstají z vrcholků vláken (hyf), která tvoří soubor hyf (mycelium). Houby obsahují nepravá pletiva (plektenchym a pseudoparenchym). 

 

Mycelium

Mycelium neboli podhoubí má u hub podobnou funkci jako kořeny rostlin. Hyfy prozkoumávají půdu nebo jakýkoli jiný substrát, kde houby rostou, a vylučují trávicí enzymy na zdroj své potravy (často odumřelé organické materiály, někdy i živé organismy).

 

Tyto enzymy rozkládají hmotu na menší části, které slouží jako potrava nejen houbám, ale také jejich rostlinným partnerům a mnoha dalším organismům. Sítě mycelií mohou být velké i malé. Většina z nich je mikroskopická, ale některé druhy hub mohou dorůstat i kolosálních rozměrů.

 

mycelium 

 

Životní cyklus hub

Houby se mohou rozmnožovat mnoha mechanismy, pohlavně i nepohlavně, přičemž konkrétní způsob rozmnožování závisí na druhu. K nepohlavnímu rozmnožování obvykle dochází v myceliu hub prostřednictvím fragmentace mycelia, což umožňuje rychlé šíření velkých klonálních populací přizpůsobených specifické úloze.

 

Pohlavní rozmnožování meiózou bylo pozorováno téměř u všech hub, ačkoli genetické analýzy naznačují, že zbytek se v omezené míře zapojuje i do pohlavního rozmnožování. Některé druhy hub jsou pohlavně vázané, a k produkci potomstva tedy potřebují "samce" a "samici" (heterothalické), zatímco jiné jsou homothalické a jsou schopny pohlavního rozmnožování samy se sebou. U homothalických hub plní opačné pohlavní funkce samostatné buňky patřící do téhož mycelia.

 

Mnoho druhů hub přepíná mezi nepohlavním a pohlavním rozmnožováním pravidelně nebo na základě vnějších podnětů, což umožňuje, aby se pohlavním rozmnožováním vytvářel rozkvět genetické rozmanitosti a aby se nejlépe optimalizované buňky množily nepohlavním rozmnožováním.

 

Věděli jste?

Právě mycelium tvoří největší žijící organismus na Zemi, který dosahuje rozměrů 9 km².

 

Jak se živí houby? 

Houby můžeme obecně dělit na saprofytní, parazitické a symbiotické, kdy se dělí dále buď na mykorhizu a nebo lichenismus. Saprofytní houby získávají potravu z odumřelého organického materiálu; parazitické houby tak činí tím, že se živí živými organismy (obvykle rostlinami), a způsobují tak onemocnění.

 

Saprofitismus 

Saprotrofní houby jsou spolu s bakteriemi do značné míry zodpovědné za rozklad organických látek. Podílejí se na humifikaci a mineralizaci odumřelé hmoty, čímž je umožněn koloběh živin. 

 

 

Parazitismus

Parazitismus je způsob soužití dvou organismů, kdy jeden je označován jako parazit a druhý jako hostitel. Parazit využívá hostitele tak, že se může přiživovat na hostitelově potravě nebo může profitovat z hostitelova organismu.

 

Parazitismus rostlin

 

Na rozdíl od saprofytních hub napadají parazitické houby živé organismy, pronikají jejich vnější obranou, napadají je a získávají výživu z živé cytoplazmy, čímž způsobují onemocnění a někdy i smrt hostitele. Většina patogenních (choroby způsobujících) hub je parazity rostlin.

 

Mezi nejběžnější a nejrozšířenější choroby rostlin způsobené houbami patří různé plísně (např. révy vinné, cibule, tabáku), moučnaté plísně (např. révy vinné, třešní, jabloní), rzi, padlí a jiné. 

 

Parazitismus člověka 

 

Mnoho patogenních hub parazituje na člověku a je známo, že způsobují onemocnění lidí a jiných zvířat. U člověka se parazitické houby dostávají do těla nejčastěji přes ránu v kůži. Takovými ranami mohou být vpichy hmyzu nebo náhodně způsobené škrábance, řezné rány nebo pohmožděniny.

 

Věděli jste?

Lidské onemocnění, které jsou způsobené houbami je například kandidóza, mykóza a jiné. 

 

Parazitismus živočichů 

 

Mnoho houbových infekcí je povrchových, to znamená, že se vyskytují na kůži zvířete. Označují se jako kožní mykózy a mohou mít devastující účinky. Například pokles světové populace žab v posledních letech může být způsoben chytridní houbou Batrachochytrium dendrobatidis, která infikuje kůži žab a pravděpodobně narušuje výměnu plynů.

 

Podobně více než milion netopýrů v USA zahubil syndrom bílého nosu, který je způsoben houbou Geomyces destructans. Tato houba své smrtící spory šíří v jeskyních, kde netopýři přezimují. 

 

Velice známá parazitická houba, která napadá svými sporami mravence i jiné bezobratlé je Cordyceps. Tato houba dokáže prorůst organismem a postupně je krok po kroku ovládat, aby byla schopna dokončit svůj životní cyklus. 

 

 

Lichenismus 

Lišejníky jsou složitou životní formou, která je symbiotickým partnerstvím dvou samostatných organismů, houby (mykobiont) a řasy (fykobiont). Dominantním partnerem je houba, která dává lišejníku většinu jeho vlastností, od tvaru až po plodnice. Řasou může být buď zelená řasa, nebo sinice, jinak známá jako cyanobakterie. Mnoho lišejníků má oba typy řas. 

 

Ačkoli se dlouho předpokládalo, že lišejníky se skládají z jediného druhu houby a jediného fykobionta, výzkumy naznačují, že u mnoha makrolišejníků se v kůře organismu vyskytují také specifické kvasinky. 

 

Důležitou funkcí lišejníků je, že umožňují přežití v drsném prostředí, kde řasy běžně nepřežívají. Vzhledem k tomu, že houby mohou chránit své řasy, mohou tyto organismy, které obvykle potřebují vodu, žít v suchém, slunečném podnebí, aniž by zahynuly, pokud se občas vyskytnou dešťové přeháňky nebo záplavy, které jim umožní doplnit zásoby a uložit potravu na další období sucha.

 

Na místech, kde je prostředí velmi znečištěné se lišejníky nevyskytují a tyto místa se nazývají jako lišejníkové pouště. 

 

Protože lišejníky umožňují řasám žít po celém světě v mnoha různých klimatických podmínkách, poskytují také prostředek k přeměně oxidu uhličitého v atmosféře prostřednictvím fotosyntézy na kyslík, který všichni potřebujeme k přežití. Lišejníky patří mezi pionýrské organismy což znamená, že jsou jedny z prvních organismů, kteří osidlují nově vzniklá stanoviště. 

 

 

Mykorhiza 

Ze symbiotických hub jsou pravděpodobně nejznámější ty, které vstupují do mykorhizních vztahů. Velký počet hub tvoří symbiotické vztahy kořeny rostlin tím, že s nimi vytváří asociaci nazývanou mykkorhiza. Mykorhiza je asociace neprodukující choroby, při níž se houba dostává do kořene rostlin a přijímá živiny.

 

Mykorhizní houby vytvářejí mírnou formu parazitismu, která je mutualistická, což znamená, že rostlina i houba mají z této asociace prospěch. Přibližně 90 % suchozemských rostlin spoléhá na mykorhizní houby, zejména pokud jde o minerální živiny (např. fosfor), a houba na oplátku přijímá živiny vytvořené rostlinou. 

 

V zimním období, kdy se délka dne zkracuje a působení slunečního světla je omezeno, některé rostliny produkují málo živin nebo neprodukují žádné, a jsou proto závislé na houbách, pokud jde o cukry, dusíkaté sloučeniny a další živiny, které jsou houby schopny přijímat z odpadních látek v půdě. 

 

Tím, že se houba dělí o produkty, které absorbuje z půdy, se svým rostlinným hostitelem, může svého hostitele udržovat při životě. V některých nížinných lesích obsahuje půda hojnost mykorhizních hub, což vede ke vzniku myceliálních sítí, které spojují stromy dohromady. Stromy a jejich semenáčky si mohou pomocí houbového mycelia vyměňovat živiny a chemické zprávy.

 

Existují dva hlavní typy mykorhizy: ektomykorhiza a endomykorhiza. Během ektomikorhyzy sice houby pronikají dovnitř do kořenů rostliny ale jsou pouze mezi v mezibuněčném prostoru, zatímco endomykorhiza vytváří svá spojení uvnitř buněk hostitele.

 

Rozdělení hub 

Houby dělíme na Chytridiomycety, Mikrosporidie, Zygomycety, houby vřeckovýtrusné (Ascomycety) a houby stopkovýtrusné (Basidiomycety). Dále je můžeme dělit ještě na houby jedlé (př. hlíva, kuřátka, václavky) a nejedlé (př. muchomůrka, pestřec), které produkují toxiny. 

 

 

Chytridiomycety

Je to nejstarší linie hub. Většina z nich je jednobuněčná, žije ve vodním prostředí, plave pomocí jediného bičíku a často parazituje na hmyzu, rostlinách a obojživelnících. Zástupce mohou být rakovinec bramborový. 

 

Zygomycety

Zygomycety se většinou živí rozkládajícími se materiály, a proto se s nimi běžně setkáváme jako s plísněmi, i když některé z nich působí také jako parazité hmyzu. Zygomycety jsou také součást edafonu (společenstvo organismů žijících v půdě). Typickým zástupcem je plíseň hlavičková, kterou můžeme najít často na potravinách. 

 

Houby vřeckovýtrusné (Ascomycety) 

Ascomycety zahrnují většinu známých hub a patří k nim mnoho jedlých druhů, jako jsou lanýže a smrže, přičemž mnohé působí jako parazité a produkují také toxické sekundární metabolity. Charakteristickým znakem je u vřeckovýtrusných hub tvorba pohlavních orgánů a specializovaných jednobuněčných sporangií neboli vřecek (askus=vřecko). 

 

 

Houby stopkovýtrusné (Basidiomycety) 

Stopkovýtrusné houby mají článkované mycelium. Stavba těchto druhů hub je složena z klobouku, třeně, lupenů, plachetky, prstenu a pochvy. Mezi stopkovýtrusné houby řadíme například rzi, sněti, lupenaté, rourkaté a břichaté houby. 

 

Lupenaté houby 

 

Mezi lupenaté houby patří druhy, které mají ve spodní části klobouku lupeny, na kterých se vytváří výtrusy. Typickými druhy jež se řadí do této skupiny je žampión, bedla, hlíva ústřičná, muchomůrka nebo i lysohlávky. 

 

Rourkaté houby 

 

Rourkaté houby poznáme podle toho, že mají ve spodní části klobouku rourky. Jsou zde zahrnuty hřiby, kozáky, křemenáče a jiné. Převažují zde mykorhizní houby, což znamená, že ke svému životu potřebují strom s kterým si vyměňují prospěšné látky. 

 

hřib hnědý, který je hojně vyskytující se v českých lesích

 

Břichaté houby

 

Břichaté houby představují zajímavou skupinu druhů, u kterých se výtrusy vyvíjejí uvnitř uzavřené plodnice. Výtrusy se dostávají ven buď rozpadem obalů plodnice, nebo vzniklým otvorem na jejím vrcholu. Do této skupiny patří například pýchavky, pestřce a jiné.

 

Jak mohou být houby využívány? 

Houby mají mnohostranné využití. Dnes se houby využívají v potravinářství, farmacii, ve zdravotnictví, stavebnictví a v dalších jiných oborech.

 

Potravinářství

Kvasinky jsou nezbytné pro mnoho využití v potravinářství. Fermentace neboli kvašení je proces při kterém dochází k přeměně organických látek za účasti mikroorganismů a jejich enzymů a tím vznikají látky energeticky chudší. Fermentace se využívá u výrobě alkoholu (př. piva), při tvorbě kvásku, v mléčných výrobcích nebo při konzervaci potravin.

 

Houby jsou také využitelné jako potravina, kdy se mohou například tepelně upravit a zkonzumovat nebo ve formě sušených či nakládaných hub.

 

 

Psychoaktivní houby a využití ve zdravotnictví

Hodně se mluví o použití psilocybinu, halucinogenní sloučeniny obsažené v lysohlávkách, jako psychedelické léčby stavů, jako jsou deprese a posttraumatická stresová porucha. 

 

A pokud je tato terapie prováděná pod pečlivým dohledem, je slibná: v malé studii (59 osob) publikované v časopise New England Journal of Medicine v dubnu 2021 bylo zjištěno, že šestitýdenní léčba psilocybinem je při zmírňování deprese stejně účinná jako escitalopram, standardní antidepresivum. (Kromě toho, že se jednalo o malou studii, nebylo v ní použito placebo, což omezuje sílu výsledků).

 

Farmacie 

Houby významně přispívají ke zvládání nemocí u lidí a zvířat. Penicilin je založen na houbách. Houby se podílejí na průmyslovém zpracování více než 10 z 20 nejvýnosnějších produktů používaných v humánní medicíně.

 

Objevování a výzkum léků stále pokračují. K využití hub v medicíně patří mikafungin, antimykotická látka, mykofenolát, který se používá k prevenci odmítnutí tkáně, a rosuvastatin, který snižuje hladinu cholesterolu. 

 

V roce 1929 Alexander Fleming izoloval látku z plísní a z ní byl objeven penicilin. Byl to první z řady antibiotik odvozených přímo z hub, který způsobil revoluci ve světě medicíny. Od roku 1941 byla plíseň poprvé úspěšně použita k léčbě infekce způsobené bakterií.

 

Poté se mnoho dříve smrtelných onemocnění způsobených bakteriemi stalo léčitelnými. 

 

 

Benefity hub

Houby jsou důležitou součástí půdní biodiverzity a tato rozmanitá skupina organismů může pomoci řešit globální problémy, včetně změny klimatu a hladu. Houby jsou úzce propojeny s vegetací a koloběhem uhlíku a živin. V důsledku toho jsou mimo jiné hlavními činiteli ovlivňující zdraví půdy a sekvestraci uhlíku v ekosystémech. 

 

Výživa 

 

Houby jsou nízkokalorickou potravinou, která je však velmi výživná. Obsahují mnoho zdraví prospěšných vitamínů, minerálů a antioxidantů a jsou již dlouho považovány za důležitou součást každého jídelníčku. Například houby pěstované za působení ultrafialového světla jsou dobrým zdrojem vitaminu D, který je důležitou součástí zdraví kostí a imunitního systému. 

 

Houby jsou bohatým zdrojem draslíku, živiny, která snižuje negativní vliv sodíku na organismus. Draslík také snižuje napětí v cévách, což může přispět ke snížení krevního tlaku. Dále se v houbách také nachází vitamin C, který má antioxidační účinky. 

 

Cyklování živin

 

Houby mají schopnost přeměňovat živiny tak, aby byly dostupné pro rostliny. Některé houby jsou rozkladači, což znamená, že rozkládají rostlinné a živočišné zbytky, čímž dochází k koloběhu živin a zvyšování jejich dostupnosti v půdě.

 

Věděli jste?

Mohou také pohánět fixaci dusíku a mobilizaci fosforu, což jsou dvě hlavní živiny potřebné pro vývoj a produktivitu rostlin.

 

Koloběh uhlíku a regulace klimatu

 

Houby významně přispívají k zásobám uhlíku v půdě. Hrají významnou roli v koloběhu uhlíku prostřednictvím půdní potravní sítě. Houby jsou heterotrofní organismy, proto jsou při produkci energie závislé na fotosyntéze uhlíku a některé druhy získávají tento uhlík z kořenů rostlin. 

 

Rostliny a houby společně provádějí proces zvaný sekvestrace uhlíku v půdě, při němž zachycují uhlík z atmosféry a ukládají jej do půdy na desítky, ne-li stovky let. Tento důležitý proces nejen zlepšuje úrodnost půdy, ale může také pomoci snížit nadbytek uhlíku, který do atmosféry vypouští lidská činnost. Studie totiž ukazují, že biologicky rozmanité půdy jsou schopny zachytit až 10 tun CO2 na hektar za rok.

 

Je houba rostlina? 

Houby jsou velmi podobné rostlinám, ale postrádají chlorofyl a musí přijímat živiny z jiných materiálů. Houby nejsou ani rostliny, ani živočichové. Tvoří vlastní říši - houby.

 

Závěr 

Houby jsou jednobuněčné nebo mnohobuněčné eukaryotické organismy, které se odlišují svým způsobem vegetativního růstu a příjmu živin. Mohou se vyskytovat jako saprofyté, parazité nebo symbiotické organismy. Saprofytní houby rozkládají odumřelý organický materiál a pomáhají tak s koloběhem živin v přírodě.

 

Parazitické houby napadají živé organismy, jako jsou rostliny, zvířata a lidé, a způsobují onemocnění. Symbiotické houby vytvářejí asociace s jinými organismy, jako jsou řasy u lišejníků nebo kořeny rostlin u mykorhizních vztahů, kde obě strany mají prospěch.

 

Houby jsou důležité pro udržení ekologické rovnováhy a mají významný vliv na lidské zdraví a životní prostředí. Jejich rozmanitost a využití jsou fascinující a stále vědci přichází s novými objevy a možnostmi v oblasti vědy, medicíny, potravinářství a dalších odvětví.

 

 

Autor: Tereza Hoffmannová 

 

Na kvalitě a správnosti informací, které s vámi sdílíme v našich článcích, nám záleží stejně jako na našich produktech samotných. Pokud jste našli v našem článku nějakou chybu, překlep či nesrovnalost, dejte nám vědět na info@herbalus.cz nebo nám zavolejte na číslo +420 735 158 122.

 

Zdroje: 

https://www.britannica.com/science/zombie-ant-fungus

https://www.vedantu.com/biology/fungi-life-cycle

https://pressbooks-dev.oer.hawaii.edu/biology/chapter/importance-of-fungi-in-human-life/

https://www.fs.usda.gov/wildflowers/beauty/lichens/about.shtml

https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/nejmoa2032994

https://www.decadeonrestoration.org/stories/benefits-fungi-environment-and-humans

 

Kdo je autorem tohoto článku? 

 

 

Bc. Tereza Hoffmannová 

Narozena 5. 8. 2000 v Třinci 

Vystudovala jsem biologii a geografii. Řadím se mezi milovníky přírody, hor a také se zajímám o účinky přírodních látek, jejich využitím a přínosem pro naše zdraví.